Na lékařské fakultě, asi ve třetím ročníku, se seznamují medici s mechanismem ztopoření mužského pohlavního údu. Ještě po letech si vzpomínám na upřímné zděšení nás studentů při demonstraci těch složitých grafů, rovnic a biochemických reakcí, které v lidském těle probíhají při tomto nadmíru důležitém aktu, kdy je do topořivých těles penisu napumpováno během několika vteřin asi 120?ml krve. Tento jev bývá právem nazýván triumfem hydromechaniky, krevní přítok se zvýší až 16krát, původní délka 6–10?cm a průměr 2–3?cm se zvětší asi dvojnásobně; městnání krve promění penis v tvrdý prut, který pak snadno může vniknout do pochvy. Během sexuálního aktu pak již k dalšímu zvětšování objemu nedochází. Přitom však na druhé straně nesmí být v penisu blokována močová trubice, která prochází houbovitými tkáněmi penisu a kterou při orgasmu proniká semenná tekutina.

Malý zázrak
Pečlivé studium celého složitého mechanismu erekce společně s výčtem všech možných faktorů, které na tento složitý děj působí, musí vést nutně k přesvědčení, že vlastně jde o jakýsi malý zázrak. Nakonec nezbývá nic než údiv nad tím, že se to vůbec podaří. Není také divu, že penis je v mužském těle orgánem nejzranitelnějším, přičemž tato zranitelnost není ani tak původu anatomického, nýbrž má spíše příčiny psychické a emocionální.
Penis je od pravěku až po dnešek považován za symbol jakési mužské síly a dominance, mnoho mužů...