|
|
 |
|
 |
| |
Příroda
„Dej kobylám, to ti povídám, dej kobylám ovsa,“ zpívá se ve známé písničce, a každý z nás si tak již od dětství o ovsu (Avena sativa) udělal poměrně jasnou představu: jedná se spíše o krmné obilí, které je vhodné pro koně, skot a drůbež. Doma jsme používali ovesné vločky, ze kterých je možné udělat výborné müsli s ovocem a ořechy tak, jak to kdysi vymyslel švýcarský dietolog Bircher-Benner. Ale oves? Když se na trhu před několika lety objevil bezpluchý...
|
|
|
 Játra jsou největší žlázou lidského těla. V klidu jimi každou minutu proteče asi 1,5 –2 litry krve. Každá látka, která se dostane z trávicí soustavy do organismu, musí projít tímto orgánem. Proto jsou játra po každém jídle doslova zaplavována živinami, ale i škodlivinami. Játra zastávají klíčovou úlohu v metabolismu polysacharidů, tuků a bílkovin.
Odhaduje se, že v nich probíhá více než 500 metabolických dějů, např. syntéza některých molekul, vznik vitaminů z provitaminů, rozklad složitých látek, čištění krve, detoxikace včetně inaktivace některých hormonů a léků. Játra rovněž hrají důležitou roli při tvorbě krve a odbourávání produktů jejího rozpadu.
Činnost jater můžeme příznivě ovlivňovat vhodnou dietou a také léčivými bylinami. Deset z nich jsme pro vás vybrali.
Čekanka obecná
Čekanka obecná (Cichorium intybus) je dvouletá vytrvalá bylina s vřetenovitým kořenem. V prvním roce vyrůstá růžice listů, v dalším roce čekanka vykvétá jasně modrými květy v úborech. Drogou je...
|
|
 Imunitní systém zajišťuje obranu našeho organismu proti patogenním činitelům (vnitřním a vnějším) a chrání ho před nemocemi. Je tvořen soustavou orgánů a buněk (včetně jejich produktů), které vzájemně chrání naše tělo před útokem bakterií a virů, parazitů, plísní či dalších látek, pro něž představuje lidské tělo ideální prostředí. Imunitní systém lze posilovat především vhodnou stravou, která by měla obsahovat potřebné množství vitaminů a minerálů a co nejméně konzervačních látek, barviv a jiných chemikálií. Pro podporu imunitního systému je také nutné dodržovat pohybový režim, pravidelně cvičit, sprchovat se studenou vodou apod.
Již od dávných dob se snažili lidé najít všelék, který by jejich tělo chránil před nemocemi, a tedy, řečeno dnešní terminologií, vytvořil dokonalou imunitu. Od 2. století př. n. l. byl populární nápoj mithridatium, který se používal jako všelék a protijed. V roce 60 n. l. byl tento nápoj ještě vylepšen pomocí opia, mořské cibule a dalších přísad, a tak vznikl proslulý všelék theriak, který je dodnes součástí švédských kapek. Užívání některých bylin může imunitu našeho organismu výrazně podpořit, proto vás...
|
|
 Bylina „ušlechtilého a spanilého složení“ – tak ji charakterizoval Pietro Andrea Mattioli (1501–1577) ve svém sv?tov? proslulém „Herbáři jinak bylináři velmi užitečném“. Proč tato mimořádná chvála majoránky a čím si ji zasloužila? Byla totiž od starov?ku uznávanou léčivou rostlinou a teprve pozd?ji i mimořádn? úsp?šným kořením. Znali a užívali ji Egypťané, byla proslavená v Arábii, Malé Asii, a to již n?kolik století před naším letopočtem. V období antiky se její p?stování rozšířilo po celém Středomoří. Podívejme se na její proslulost očima současníka a zhodnoťme význam a užitečnost majoránky dnes!
Z teplých krajů až do Skandinávie
Čeleď hluchavkovitých či pyskatých rostlin čítá kolem 200 rodů s více než 3500 druhy. Jedním z rodů je i Majorana Mill. čili majoránka, jde tedy o počeštěný latinský název. Rod majoránka čítá asi 6 až 7 druhů, mezi nimiž je nejznámější majoránka zahradní – Majorana hortensis Moench. U nás a i jinde ve střední Evropě ji známe jen jako pěstovanou po zahradnicku nebo omezeně i na polích, a to...
|
|
 Majestátního dubu s pevným kmenem a?mohutnou korunou si nemůžete nevšimnout. Vždy symbolizoval slávu
a sílu, jeho větev byla symbolem moci.
Oblíbenec bohů. Dub byl vždy pokládán za magický a posvátný strom. Staří Řekové jej zasvětili Apollonovi a Římané Jupiterovi. Keltští kněží – druidové – dub ctili, své nejposvátnější náboženské obřady často vykonávali v dubových hájích. Rovněž Litevci považovali dub za posvátný; před patnáctým stoletím měli nejméně sedmnáct kněžských řádů, které v této zemi uctívaly dub. Při náboženských obřadech se dary pokládaly pod nejmohutnější dub, aby se tak zabezpečilo dobré zdraví a hojná úroda.
Dřevo má pevnost i aroma. Dubové dřevo je velmi pevné a nekazí se. Nehnije dokonce ani ve vodě, naopak je díky ní ještě pevnější a získá černou barvu. Od nepaměti se proto využívalo při budování lodí, pro stavbu mostů, mlýnů a dalších budov. I dnes se používá pro...
|
|
 Lidé jej znají a užívají po tisíciletí (pěstoval se už v babylonské říši a v Egyptě). Stal se dokonce známým i jako lék; masíroval se jím hrudník nemocných trpících zánětem průdušek, užíval se i jako zdroj vitaminu E a některých dalších životně důležitých mastných kyselin. Oblíbené byly (a stále jsou) lněné šaty, ubrusy a ložní prádlo, lněný olej byl a je důležitou potřebou pro malíře.
Ve středověké Evropě se dávalo lněné semínko do kapes, aby přičarovalo peníze. Věřilo se, že kombinace červeného pepře a lněného semínka pomáhá uchránit dům před zlými silami. Len setý neboli Linum usitatissimum je jednoletá, asi 50?cm vysoká bylina. Je ukončená pětičetnými oboupohlavními modrými květy. Plody – tobolky obsahují semena, která se získávají vymlácením. Vlastní plod je 4–6?mm dlouhé a 2–3?mm široké semínko vejčitého tvaru a žlutého až hnědého zabarvení.
Len roste i divoce (například podél železničních náspů a u silnic po celé Evropě a Severní Americe), ale samozřejmě se především pěstuje ve velkém. Mezi největší producenty lnu patří Argentina, Indie, Kazachstán, Kanada, Čína a země severní Afriky a západní Evropy.
Přestože o vynikajících vlastnostech lnu lidé vědí již dlouhá tisíciletí, zvýšení zájmu o jeho léčebné účinky nastalo teprve nedávno. Někteří propagátoři zdravé výživy...
|
|
 Pod tímto označením si většina z nás představí již finální výrobek, tedy v?potravinářství obecně používané koření ve formě pasty výrazné a?typické chuti. Stejně správná je však i představa základní suroviny, ze které se hořčice vyrábí, tedy semen určitých druhů rostlin patřících do čeledi křížatých čili brukvovitých.
Jejich společným a nápadným znakem je do kříže uspořádaný zlatožlutý květ a plody ve tvaru tzv. šešulí. V šešulích je nemnoho kulovitých drobných semen, která obsahují ostře chutnající a čpící hořčičnou silici. Rozmanitost typů stolních hořčic je pestrá a zajímavá.
Hořčičná semena poskytují tedy rostliny z čeledi křížatých čili brukvovitých rostlin patřících do rodů: hořčice – Sinapis (10 druhů), brukev – Brassica (40 druhů) a roketa – Eruca (5 druhů). Původně se jednalo vesměs o rostliny plevelné, záhy však využil člověk semena těchto rostlin jako zdroje...
|
|
 Paprsky jarního slunce zahřály zemi. V lese je ještě občas vidět sníh, ale na kopcích se už objevily zlatavé květinky. Podběl lékařský nepotřebuje mnoho tepla. Kvete téměř stejně brzy jako sněženky, od konce února do dubna. Už z jeho českého názvu vyplývá, že má zdraví podporující a léčivé účinky. Pro ně se sbírají jednak květy – časně na jaře, jakmile se rozvinou, a jednak listy – v dubnu až červnu, které se den předsuší na slunci a pak se rychle dosouší ve stínu.
Starobylý lékař
Podběl je patriarcha mezi léčivými rostlinami. Jeho léčivé vlastnosti byly známy již ve starém Řecku a v Římě. Plinius doporučoval odvar při onemocnění plic a při kašli. Hippokrates používal podběl vnitřně jako odkašlávací prostředek a také zevně k léčbě vřídků.
Bohaté složení biologicky aktivních látek (flavonoidů, slizu, hořčin, tříslovin apod.) zajišťuje komplexní působení přípravků podbělu na zánětlivé procesy v...
|
|
|
 Všeobecně se soudí, že křen rozšířily do střední a západní Evropy slovanské kmeny při svém putování z východu na západ asi v pátém století. Vzaly jej s sebou z oblasti jeho původního výskytu. Proč? Byl důležitou rostlinou jejich kuchyní a nemohly odejít do neznámých krajů a nového domova bez zeleniny a koření takového významu. Tak tedy putoval křen z dolního povodí Dněstru, Dněpru, Donu a Volhy na západ. Za čas zde zdomácněl, rozrostl se a stal se také zeleninou, kořením i lékem. Dokonce se stěhoval s lidmi po celé Evropě a v minulém století i do Severní Ameriky, Chile, na Nový Zéland a do Japonska. Pro slovanský původ křenu máme důkazy hlavně v jeho pojmenování. Slovanské jazyky jsou si v názvu křenu velmi blízké. Také Němci jej nazývají „Kren“, „Krien“ nebo „Gren“, Francouzi podobně „cran“ nebo „cranson“ atd.
Rostlina ne příliš krásná
– zato ale mohutná ve svém...
|
|
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
|
 |
|
